BLOG: Prvoligový sport v Rožnově má červenou

ilustrační foto

Rozhodla jsem se napsat článek, kterým chci poukázat na neutěšenou situaci v  rožnovském sportu, kdy zde máme sport – konkrétně FLORBAL – kde muži hrají 1. LIGU a poměřují se s  giganty týmů z  Prahy, Ostravy, Brna, Znojma, Litvínova, Ústí nad Labem apod., přesto jejich jednotlivé týmy paběrkují po školních tělocvičnách, nebo trénují v  pozdních večerních časech, nebo dokonce trénují mimo Rožnov v  okolních vesnicích.

Jsem šťastná, že hokejisté mají svůj krytý stadion, fotbalisté svůj fotbalový stánek, házenkáři prakticky svoji halu na Koryčanských pasekách – pro rozvoj sportu a mládeže v  něm je to super. Z  čeho je mi však smutno, že florbal, který je minimálně mezi pěti největšími sporty v  republice, jedním z  největších v  Rožnově a co se týká úrovně hrané soutěže, tak prakticky na nejvyšším stupni, tak tohoto sportu, který reprezentuje město po celé republice, si nikdo z  města neváží … A pokud to jde, tak si do něj i kopne – viz nedávná kauza Vychodil vs. Kučera. Nechci se k  této kauze vracet, ale snad jen jednou větou si myslím, že ač bych nechtěla pana Kučeru hanit, tak asi nebude politikem příliš zdatným, když nedokázal „svému?“ florbalu zajistit stejné podmínky, jako za některých předcházejících politiků, kteří to svým „preferovaným sportů“ dokázali.

Je však obecným faktem, že florbal trénuje všude možně, mnohdy ve velmi nevyhovujících prostorách. Proč není v  hale SŠIEŘ na Koryčanských pasekách? Jednoduše na prvoligový sport tam jsou vyhraněny časy prakticky jen po sedmé večer. Bohužel v  tuto dobu pravidelně mít tréninky s  dětmi je nepřípustné. Jsem rodičem a pravidelně bych takto dítě nikam nepouštěla. Přitom jsem se několikrát přesvědčila, že hala v  přívětivějších časech a s  jinými sporty je prakticky nevyužita – když nepočítám 7 malých dětí, které si hrají na třetině hřiště. Jaký paradox oproti pětadvaceti florbalovým prckům, kteří se tísní v  malé hale školní tělocvičny, bez mantinelů, které ke svému sportu potřebují. Takto nám mají dorůst další reprezentanti prvoligového rožnovského florbalu – sami uznáte, že tady asi cesta nevede.

Z  mého pohledu v  tom má město velký nepořádek. Jednak nemá vlastní sportovní stánek, a když už tedy je v  takové situaci, tak se ani nesnaží pomoci prvoligovému sportu, aby se dostatečně rozvíjel a dále město reprezentoval. Nelze popřít, že florbal se v  našem městě za poslední dobu dynamicky rozvinul – děti s  vaky a florbalkami velmi často potkávám, už jsem zjistila, co v  tom vaku přes rameno nosí … Dříve to pro mě bylo velkou neznámou. A florbalový klub se také snaží vše vracet svým členům, dokonce pořádá prakticky největší sportovní akci v  městě každoročně – Hornets Cup. Který jiný sport v  Rožnově pořádá turnaj pro téměř 80 týmů a skoro více než 800 sportovců? Přijde mi, že našemu vedení na radnici to ale je jedno – vždyť florbal podpoříme nějakou několika tisícovou dotací a zbytek nám je jedno. Mně to ale jedno není, volila jsem dané vedení radnice a stejné vedení radnice mě teď zklamává, neváží si florbalu, neváží si lidí a dětí, které tento sport baví.

Ráda bych touto cestou vedení radnice vyzvala, aby zajistilo florbalu alespoň rovnocenné zázemí, které mají jiné, členskou základnou srovnatelné, sporty v  Rožnově, které mohou navštěvovat svá hřiště, stadiony, haly, ale florbal tento srovnatelný prvek nemá. Nemířím tím proti žádnému sportu v  Rožnově, fandím všem sportům bez výjimky, mířím tím přímo na radnici, která na mě nyní působí, že se nechce postarat o lepší podmínky. Jak dlouho se může v  tomto sparťanském prostředí florbalově Rožnov poměřovat s  Ostravou, Prahou apod. Bez podpory města bude brzy opět v nižších soutěžích a o Rožnovu se bude vědět znovu jen díky Valašskému muzeu.

NAPIŠTE KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here