Monstrózní projekt za peníze města má alternativu. Lze jej realizovat ze soukromých peněz. Díky tomu zbyde dost peněz na podporu seriózní kultury, kterou je třeba odlišit od konzumu. Oddělme od sebe podporu vzdělanosti, kterou nabízí knihovna a komerci, zábavu a estrádnost z pera dramaturgů T klubu. Světlým majákem kultury ve městě je dle našeho názoru knihovna. Kromě výpůjčky knih její pracovníci organizují i široké pásmo akcí zaměřených na děti a seniory.

Toto rozdělení kultury je důležité. Odděluje od sebe dva typy kultury, z nichž jen jeden nemá potenciál na sebe vydělávat a měl by zůstat pod křídly města, protože jeho přínos pro občany města je nesporný.

Město by knihovnu mělo jednoznačně podpořit výstavbou nové budovy v místech, kde je nyní kino. V rámci ní by mohl fungovat i víceúčelový malý sál s kapacitou 70-80 míst, který by během víkendových večerů sloužil jako kino. Dost možná by se jej občas podařilo i vyprodat, což je dnes už jen bledá vzpomínka v myslích těch největších pamětníků. Během všedních dní by se promítalo pro školy, odpoledne by sál využívala knihovna pro své programy nebo by tam své zázemí našly různé spolky (fotografové, loutkáři apod.).

Takový projekt by podle našeho názoru mohl město vyjít na 60-80 milionů a měl by se dát nastartovat poměrně rychle. Investice do nové knihovny by se dala z části umořit prodejem stávající budovy knihovny.

VKC jako Národní divadlo?

Druhá kategorie kultury se týká konzumní zábavy. Lenka Vičarová tvrdí, že mega akce jsou pro doplnění kulturního života ve městě nezbytné a neobejdou se bez sálu s kapacitou 300-400 míst. To vše v rámci velkého kulturního centra za 130 milionů, které by mělo postavit město. Kromě toho se plánuje, že sál bude pronajímán pro kongresy, svatby, plesy, školení apod. Jenže tím bude výrazně ohrožena hospodářská soutěž, protože obdobné služby ve městě provozují i jiní podnikatelé, kteří nejsou subvencováni z veřejných peněz.

Osobně se domníváme, že čistě pro kulturní vyžití by VKC pravidelně využívala sotva tisícovka lidí, ale možná se pleteme. Nejjednodušším způsobem, jak zjistit skutečný zájem obyvatel o takový objekt, je dát lidem možnost stát se jeho spoluvlastníky. Nejde o utopii, na obdobné bázi jsou financovány kulturní domy i sportoviště například v Německu. Tak proč by to nemohlo jít v Rožnově?

Současní zaměstnanci T klubu a fandové kulturního centra by si mohli založit akciovou společnost se základním kapitálem 50 milionů korun, které by neměl být problém naalokovat v poměrně krátkém čase. Představme si například, že akcie má nominální hodnotu tisíc korun. Nejde o částku, která by ruinovala rodinné rozpočty fandů konzumní kultury. Vsadíme se, že jsou mezi nimi i movitější lidé, kteří by si akcií nakoupili více.

Takové prostředky by pochopitelně nenastřádali jen drobní soukromí akcionáři. Například město Rožnov by nakoupilo akcie za dvacet milionů. Obce mikroregionu za dalších deset. Typickým akcionářem pak budou i hotely bez kongresového sálu, výkonní umělci, kulturní agentury a další podnikatelé, kteří tento projekt prosazují či potřebují ke své podnikatelské činnosti. Určitě existuje i řada firem, které by akcie v rámci vylepšení image nakoupily pro své zaměstnance.

Odhadujeme, že padesát milionů by se podařilo dát dohromady během půl roku až roku. Pak by stačilo zpracovat ekonomickou rozvahu, napsat podnikatelský projekt a zažádat banku o úvěr. Je to realizovatelné, pokud je pravdou to, co současné vedení T klubu prezentuje. Zároveň jde o řešení, které by minimálně zatížilo zbývajících patnáct tisíc obyvatel Rožnova, kteří takovou kulturu nekonzumují, nebo jen velmi zřídka.

Nabízí se paralela s Národním divadlem, kdy se na jeho vybudování pořádala sbírka. Rozdíl je ale v tom, že nákupem akcie/akcií se stáváte skutečným vlastníkem části budovy. Navíc akcionář může chodit na valnou hromadu, schvalovat hospodaření a dále rozhodovat o dalším rozvoji centra. Ve spolupráci s dozorčí radou akcionáři fungují jako hlídací psi, aby to nedopadlo třeba jako s vydáváním Spektra Rožnovska, kdy se na konci května zjistilo, že se v TV Beskyd prožraly peníze, které byly určeny na celý rok.

Možná kultuře nerozumíme tak, jako jiní. Jenže i kultura se řídí základními ekonomickými principy. Je nám líto, že představitelé města nevidí žhnout rudou varovnou kontrolku, ačkoli hospodaří s penězi města, tedy nás všech. Obáváme se, že pokud se projekt rozběhne v současné monstrpodobě, už jej nikdo nezastaví. Pro další pokračování se bude argumentovat tím, že už je věc v chodu a zastavit ji by bylo kontraproduktivní. Obdobné to bylo v případě zimního stadionu, kdy jsme se salámovou metodou propracovali k bezedné černé díře.

Pokud nebudou fandové kulturního centra ochotni investovat vlastní kapitál, navrhujeme myšlenku sálu pro 300-400 diváků jednou pro vždy opustit a z veřejných prostředků budovat infrastrukturu, která bude sloužit výhradně veřejnému zájmu a pokud možno většině občanů.

Chtěli bychom všechny vyzvat, aby přišli na veřejné projednávání k víceúčelovému kulturnímu centru ve středu 8. června do kina. Budeme připraveni na konstruktivní diskuzi i otázky k této alternativě financování kulturního stánku. Jde i o vaše peníze a vaši budoucnost.

David Zapletal a Tomáš Hradil

Komentáře