Jeho srdce patří liazkám

První kamion si pořídil ve dvaceti sedmi letech. Jednalo se o model z roku 2000, jeden z posledních, které značka před ukončením výroby v roce 2003 vypustila na trh. Vytoužený tahač objevil po dlouhém hledání s pouhými osmdesáti tisíci najetými kilometry.

Kamil Mikula se svou Liazkou z roku 2000, kterou si pořídil zhruba před pěti lety. Foto: archiv Kamila Mikuly

Kamiony značky Liaz byly pro Kamila Mikulu od malička srdcovou záležitostí. Tato vášeň jej přivedla k pořízení vlastní liazky, s níž nyní pravidelně vyhrává ocenění na truck setkáních a soutěžích mezinárodní úrovně.

,,Jsou to vozy, které se mi líbily už od malička. Vypadaly nadčasově a dobře jely. Navíc s nimi jezdím i podnikám. Tatra mi nikdy nic neříkala,“ vysvětluje dvaatřicetiletý Kamil Mikula z Rožnova svou zálibu.

Kamion si pořídil ve dvaceti sedmi letech. Jednalo se o model z roku 2000, jeden z posledních, které značka před ukončením výroby v roce 2003 vypustila na trh. Vytoužený tahač objevil po dlouhém hledání s pouhými osmdesáti tisíci najetými kilometry.

,,Člověk za tím musí jít, jako když jde za štěstím, když za ním jdete, ono si vás i samo najde. Měl jsem štěstí, že jsem našel Liazku v originálním stavu, nebouranou, s dobrou motorizací,“ vzpomíná Kamil Mikula.

Tahač kupoval především za účelem jeho zprovoznění. Po půl roce oprav se však začal účastnit stále více atraktivních truck srazů, show a soutěží, kde se v kategorii veteránů umisťuje na předních místech.

,,I když není starší víc než třicet let, jsou kamiony této značky považovány za veterány. Především proto, že se již nevyrábí a na dálnici nepotkáte ani jeden. Je to pro mě skvělý pocit, že jsem si splnil sen a hlavně, že je to Liaz, který mezi stovkami kamionů vyčnívá a je nepřehlédnutelný. Zároveň pocit patriotství, kdy reprezentuji nejen českou značku, ale zároveň i Českou republiku,“ říká Kamil Mikula, který působí ve třech na sobě nezávislých dopravních společnostech.

V roce 2016 se zúčastnil pěti srazů. Dva z nich byly v České republice. Jednalo se o Truck day Chlumany, kde mezi sto dvaceti tahači vyhrála jeho Liazka první místo, dále pak Truck show Šeborov. Na pozvání se rozjel také mimo republiku, konkrétně do Polska, odkud si i mezi početnou konkurencí sedmi set trucků z celé střední Evropy odvezl pohár. Mezi elitu se dostal také na Slovensku v závodě amatérských tahačů, který se konal na okruhu Slovakia ring.

Za nejlepší akci však vítěz nejednoho ocenění považuje tradiční Truck sraz Zlín, který se mezi diváky těší velké oblibě. Zde měl jako jeden ze třiceti kamionů tu čest jet páteční spanilou jízdu přes centrum města.

,,Tam jsou kolem cesty davy lidí od malých dětí až po důchodce. Taková atmosféra není nikde jinde v Evropě,“ popisuje milovník veteránů.

Vlastnit kamion je ale drahý koníček. Jen cesta z Rožnova do Prahy a zpět vyjde na tři tisíce korun, což je ovšem v porovnání s povinným ručením, pojištěním a dalšími výdaji zanedbatelná částka. Nicméně tato záliba není náročná pouze finančně, nejvíce je totiž zapotřebí investovat především do času, který je třeba kamionům věnovat.

,,Sám bych neudělal nic, naštěstí mám kolem sebe dobrý tým. Nazval jsem ho KM Liaz Team. to jsou lidé, které to baví a kteří se mnou spolupracují.“
Kromě kamionu vlastní Kamil Mikula ještě sklápěč Liaz z roku 1990 a Škodu Xena z roku 1996, kterých se vyrobilo pouze třicet kusů. Tahače si financuje sám, sponzorům z regionálních firem by se ale nebránil.

Veronika Kusá

NAPIŠTE KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here