Boží hrob pochází z dílny olomouckého mistra sklenáře Eduarda Zbitka z 2. poloviny 19. století. Foto: archiv VMP

Unikátní mozaikový Boží hrob z Nového Hrozenkova si mohou zájemci prohlédnout až do 15. května ve Valašském muzeu v přírodě. Unikát olomoucké sklenářské dílny rodiny Zbitků z 2. poloviny 19. století je vystaven v prostorách kostela sv. Anny.

„Jedná se o mistrovskou práci rodinné dílny specializující se po několik desetiletí na výrobu mobilních oltářů, božích hrobů a lurdských jeskyní,“ přiblížil ředitel Valašského muzea v přírodě Jindřich Ondruš.

Podle něj dílna navazovala pravděpodobně na činnost sklenáře Antonína Zbitka, realizátora mnohých vitráží, lustrů a podobně zejména v moravských a slezských chrámových prostorech. Při svých realizacích dílna využívala skleněného materiálu z produkce Jabloneckých skláren.

„Zbitkovy Boží hroby svým charakterem pozoruhodně propojují liturgii a prvky lidové zbožnosti,“ upozornil Jindřich Ondruš.

Boží hrob pochází z dílny olomouckého mistra sklenáře Eduarda Zbitka z 2. poloviny 19. století. Foto: archiv VMP
Boží hrob pochází z dílny olomouckého mistra sklenáře Eduarda Zbitka z 2. poloviny 19. století. Foto: archiv VMP

Ačkoliv se odhaduje, že dílna mezi léty 1846 – 1914 vyprodukovala okolo tisícovky Božích hrobů, které se prostřednictvím železnice dostaly do celé katolické Evropy i zámoří, do dnešních dnů se jich podařilo identifikovat okolo desítky kusů. Převážně na území bývalého Rakousko-Uherska. V České republice se několik menších dochovalo v českobudějovické diecézi, jeden z rozměrnějších je známý z kostela svatého Mořice v Olomouci.

Do sbírek Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm darovala Zbitkův Boží hrob v roce 2005 Římskoka¬tolická farnost v Novém Hrozenkově. V inventáři fary se první záznamy o něm objevují už před rokem 1873. V kostele se pak využíval až do poloviny 90. let dvacátého století.

„Teprve při muzejní dokumentaci se ho kurátorům Valašského muzea v přírodě podařilo ztotožnit s produkcí zmiňované Zbitkovy olomoucké dílny,“ vysvětlila mluvčí skanzenu Pavlína Polášková.

V letech 2013 a 2014 následoval podrobný archivní a terénní průzkum a rozsáhlý restaurátorský a konzervační zásah, na němž se podílel Ateliér restaurování a konzervace uměleckých děl na papíru a souvisejících materiálech Fakulty restaurování Univerzity Pardubice v Litomyšli a Oddělení péče o sbírky Valašského muzea v přírodě. Repliky scházejících skleněných kamenů vyrobil pan Ondřej Zajíc z dílny broušení a rytí kamenů ze Střední umělecko-průmyslové školy a Vyšší odborné školy v Turnově. Celkové náklady na toto restaurování se vyšplhaly na 110 tisíc korun.

Dílo bylo poprvé veřejnosti představeno přesně před rokem.

Komentáře