Iskérka je mým životem, říká Vlasta Křeménková

Vlasta Křeménková si kromě ocenění odnesla ze sídla Zlínského kraje patnáct tisíc korun. Foto: Jan Karásek

Stála u zrodu organizace Iskérka, která pomáhá lidem s duševním onemocněním v návratu do běžného života. Společnost, v níž pracuje už třináct let, by bez jejího osobního nasazení s nejvyšší pravděpodobností vůbec nevznikla. Seznamte se: Vlasta Křeménková.
Zlínský kraji ji udělil titul Pracovník roku v sociálních službách. Kromě ní jej získali už jen čtyři  lidé. Iveta Strnadlová – sociální pracovnice v Auxiliu v Hošťálkové, Hana Šustrová – uklízečka v Sociálních službách Uherské Hradiště, Marie Panáčková – sociální pracovnice v Sociálních službách Uherské Hradiště a Karel Malina – sociální pracovník v Diakonie ČCE ve středisku ve Valašském Meziříčí.

Vlasta Křeméková se zabývá aktivizačními činnostmi, které klientům pomáhají obnovit a rozvíjet manuální, sociální a komunikační dovednosti, navazovat přátelství, posilovat pracovní kompetence, pěstovat tvořivost a kreativitu. V celkové atmosféře důvěry, bezpečí a klidu, kterou kolem sebe vytváří, mohou klienti otevřené hovořit o svých těžkostech, zkušenostech i prožitcích

„Všechno to začalo shodou náhod v roce dva tisíce čtyři. Říkala jsem své kamarádce, že je příznivá doba na to, aby v Rožnově vznikla nějaká chráněná dílna. Obě jsme měly praktické zkušenosti se starými textilními technikami. V té době jsem byla i členkou Zdravého Rožnova, který měl ve svém programu zřízení chráněné dílny. Přes své zastupitele, kteří myšlenku podpořili, se podařilo založit Iskérku, která má v dnešní době velmi dobré jméno a funguje už čtrnáct let. Začínali jsme ve školce na 1. máji v šatnovém prostoru na pár metrech čtverečních, přesto jsme vytvořili prostředí, kam mohli lidé přijít a popovídat si, cítit se bezpečně a zažívali pocit přijetí. Lidé s psychickými problémy bývají osamocení, okolí jim moc nerozumí, zůstávají doma. Čím déle jsou v izolaci, tím více se nemoc prohlubuje,“ vzpomíná Vlasta Křeménková.

Iskérka pomáhá lidem od osmnácti do šedesáti let věku. Do organizace přicházejí jak ti, kteří prodělávají přechodnou životní krizí, tak i klienti dlouhodobě nemocní. Navštěvují ji nejen Rožnované, ale také obyvatele Frenštátu pod Radhoštěm či Valašského Meziříčí.

Vlasta Křeménková má na starosti nácvikovou dílnu, která je zaměřená na aktivizační činnosti. „Jsme služba sociální rehabilitace, nabízíme různé aktivity. Klienti jsou v kolektivu v bezpečném prostředí. Při činnostech se odreagují od toho, co je tíží, mohou se svěřit nebo si popovídat a přitom se něco naučit. V rehabilitačních dílnách mohou pracovat s různými materiály, především s textilem a papírem. Vznikají tak krásné drobnosti, které nabízíme spolupracujícím firmám v rámci předvánočních prodejů. Zaměstnanci mohou nakoupit drobnosti pro své blízké, ale zároveň se dozvědí o naší službě,“ vysvětluje Vlasta Křeménková.

Služba pro lidi s duševním onemocněním byla ve své době první v Zlínském kraji a Vlasta Křeménková v ní pracuje už třináct let. Nejprve jako dobrovolník, poté let zaměstnanec.

Dále Iskérka pořádá od roku 2007 Týdny pro duševní zdraví, které mají sloužit veřejnosti především jako osvěta a prevence. „Pro tuto práci je hodně důležitá empatie a umění naslouchat, ale také nastavování hranic. Iskérce věnuji ráda svůj čas. Práce mě baví, Iskérka se stala mou součástí. My jsme takoví pomocníci na cestě k uzdravení. Pokaždé se radujeme, když se klienti posouvají a zlepšují, a když objeví nové možnosti. Normálně bych mohla být v důchodu, ale jsem ráda, že můžu být u této smysluplné činnosti. Obzvlášť, když od klientů slyšíme, že jsme jim pomohli,“ vysvětluje Pracovnice roku v sociálních službách.

„Pro naši práci je hodně důležitá empatie a umění naslouchat, ale také nastavování hranic.  Práce mě baví, stala se stala mou součástí.  My jsme takoví pomocníci na cestě k uzdravení. Pokaždé se radujeme, když se klienti posouvají a zlepšují, a když objeví nové možnosti. Normálně bych mohla  být v důchodu, ale jsem ráda, že můžu být u této smysluplné činnosti. Obzvlášť, když od klientů slyšíme, že jsme jim pomohli,“ vysvětluje pracovnice.

Je přesvědčena o tom, že ocenění by si zasloužili mnozí z těch, kteří pracují v sociálních službách. „Práce v nich je náročná, potřebná a zasloužila by větší ocenění. Mám nejlepší práci a podmínky, jaké si můžu přát k tvoření a ke všemu, co mě vždy bavilo. Takže pokud mi budou stačit síly  a uvidím, že jsem potřebná, neplánuji změnu, dodává na závěr Vlasta Křeménková.

 

NAPIŠTE KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here