Získal Škodu Xenu. Jeden ze třiceti kusů na světě

Kamil Mikula při práci v garáži. Foto: archiv SR

Kamil Mikula, milovník a vlastník tahače značky Liaz z roku 2000, kterého sám zrepasoval a sbírá úspěchy na výstavách a soutěžích, se může pochlubit dalším úspěchem. Povedlo se mu navrátit do života další vozidlo. Tahače s názvem Škoda Xena. Ten byl poprvé slavnostně představen v roce 1996 na světové výstavě v Hannoveru, kde získal první cenu za design a unikátní koncepci auta, čímž se měla firma Liaz vrátit mezi elitu. Během roku 1998 a 1999 však vzniklo pouze třicet kusů ověřovací série.

„To auto bylo nadčasové, použili tehdy americký motor Detroid a kompletní hlinikový rám kabiny. Vozidlo se skládalo z různých dílů dohromady, ale tvar karoserie byl originální. Pamatuju si, že v té době, když jsem byl malý kluk, mi ty tvary přišly takové odvážné a nevšední. Až teď po těch devatenácti letech to vlastně jakoby dospělo a i v dnešní době vypadá moderně, říká majitel vozu.

O tahači Xeně snil Kamil Mikula od dětství. Když v loňském roce uviděl inzerát na jeho prodej, neváhal a vlastníka kontaktoval. „Ta Xena je poslední třešnička na dortu, co od Liazu vzniklo a je to poslední nákladní vozidlo se znakem Škoda na masce. Já o něm intenzivně snil víc jak deset let. Takže jakmile jsem viděl inzerát, hned jsem se spojil s majitelem, protože o tahač byl zájem a během pár hodin to mělo patnáct tisíc zhlédnutí a šest zájemců.

Kamil Mikula byl ale prvním, kdo se jel na vozidlo podívat. „To auto bylo v provozu, ale bylo vybydlené, gumy sjeté, údržba žádná. Už to byl vrak, který potřeboval investici, proto se majitel rozhodl pro prodej. Udržet Xenu v provozu je totiž celkem problém, protože co se týče motoru, musí se všechno objednávat z Ameriky.  Dnes sehnat nebo koupit Xenu je unikát. V provozu jich zůstalo odhadem asi už jen patnáct. Takže jsem si říkal, jestli to chceš, tak tam jeď! Tak jsem vzal peníze a jel se na to čtyř sta kilometrů vzdálené auto podívat. Bylo sice v horším stavu, než jsem myslel, ale jelo hezky, bylo vidět, že nemělo havárku a že půjde opravit. Proběhlo mi hlavou, že pokud Xenu chci, tak teď nebo nikdy, protože jsem věděl, že už ji nikdy neseženu. Takže jsem zaplatil zálohu a v září si tahač odvezl,“ prozrazuje nový majitel, který se zakrátko pustil do oprav.

„V listopadu jsme začali repasovat, vše se dělalo nově, vyráběli jsme repliky dílů, protože něco už nejde sehnat. Opřeli jsme se do toho bezhlavě. Intenzivně jsme na tom dělali od prosince do dubna, čtyři měsíce na tom denně pracoval minimálně jeden člověk, plus ty dodělávky. Celkem se to skládalo asi pět měsíců,“ vzpomíná nadšenec.

Ihned po dokončení jel Kamil Mikula Xenu představit světu. „Letos poprvé jsme ji představili na akci v Praze s názvem Legendy. Auto jsme doskládali ve čtvrtek večer a v pátek ráno jsme hned vyrazili. A tohle motoristické setkání bylo opravdu unikátní, protože kamarád má taky Xenu. Ta jeho je v pořadí sedmnáctá, moje šestnáctá a právě tyto dva kamiony vyjížděly v roce 1998 jako jediné z výroby zároveň. A teď se po devatenácti letech opět sjely bok po boku.  Mělo to velký ohlas. I ti lidi z toho byli nadšeni, někteří si mysleli, že Škoda přišla s novým prototypem na tahač, jiní ani nevěřili, že to jsou dvacet roků staré kamiony.  Dokonce tam přišel pán, který kdysi Xenu osobně vezl do Hannoveru a říkal, že je to ještě líp smontované než ze samotné linky,“ pochlubil se Mikula.

Dále pak pokračoval tahač do Polska, ale představil se i na výstavách a soutěžích v České republice. „Jeli jsme do Polska na akci Mastertruck, kde bylo asi osmset kamionů a kam přišlo kolem sto třiceti tisíc lidí. Odtud si náš tým dovezl další pohár do sbírky. Byla tam skvělá atmosféra, lidé za námi chodili a měli zájem, za ty tři dny se u nás dveře netrhly. Dále jsme byli ve Zlíně a pozvaní jsme byli taky na 25. výročí závodů tahačů v Mostě, kde se jela truck show na okruhu. A teď v září jsme měli sraz majitelů vozidel Škoda Liaz, kde bylo dvacet exkluzivních exemplářů. Byl to takový premiérový ročník tohoto setkání,“ vypráví Mikula.

„Ty výstavy mě baví, reprezentuju tam nejen město Rožnov a Českou republiku, ale především něco, co už je historie a co už tu není. A to je skvělé, ukazovat něco, co tady bylo a fungovalo,“ dodává.

Opravám se věnuje naplno, ale umí vypnout a najít si na sebe čas. „Autodoprava a kamiony to nejde jen tak, že přijdu do práce a pak skončím. Dělám to rád, ale přes týden řeším i to, co mě nebaví, a tak se vždycky těším na to, až se seberu a jedu se projet, nachystám si tahač, připravím ho, zabalím si věci a někam jen tak jedu,“ vysvětluje Mikula.

Ačkoliv už Kamila Mikula další vraky opravovat nechce, o svých plánech má jasnou představu. „Chystám se ještě na přípojnou techniku, už mám i dobový návěs na námořní kontejnery, který jsem koupil od vojáků. To chci dát dokupy, protože to auto v soupravě zas vypadá úplně jinak. A ještě bych rád sehnal dobovou nerezovou mlékárenskou cisternu. Kromě toho se soustředím na sehnání sponzorů nebo partnera.  Pokud by se mi povedlo sehnat tu cisternu, měl bych takovou představu mít na ni i mlékárenskou reklamu, aby to vypadalo jako před třiceti lety. Třeba Olma nebo Madeta. To auto by pak šlo použít do dobových filmů a seriálů nebo by si firma mohla natočit zajímavou reklamu. Na kontejner by se mi pak líbila třeba firma, která dováží nebo vyváží zboží,“ svěřil se se svými vizemi Kamil Mikula.

Koho by zajímal průběh a „zákulisí“ repasu, může se na youtube.cz podívat na video s názvem KM Liaz team- Škoda Xena.

 

 

 

 

NAPIŠTE KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here