Kouzlo starých řemesel a práce kovářských mistrů byly k vidění v rožnovském skanzenu
V rožnovském Valašském muzeu v přírodě se už po třicáté čtvrté setkali zkušení řemeslníci, aby návštěvníkům v rámci Dnů řemesel a setkání kovářů představili tradiční techniky a způsoby zpracování dřeva, kamene, drátů, skla, hlíny a dalších materiálů. Práci s kovadlinou pak předvedli mistři kováři a kovářky z celé České Republiky a Slovenska. Nechyběl bohatý doprovodný program, soutěže ani jarmareční stánky.
Více než stovka řemeslníků a kovářů se sjela první srpnový víkend do rožnovského Dřevěného městečka, kde se konaly tradiční Dny řemesel a setkání kovářů.
JINDŘICH ONDRUŠ, generální ředitel, Národní muzeum v přírodě
“Vítám vás na akci, která je jedna z nejkrásnějších. Jedna z těch, které nejvíce naplňují poslání muzea, protože muzeum sehrává velikou roli při uchování a propagaci řemesel. I když je to třeba staré řemeslo, tak důležité je, že zobrazuje princip, jak se které věci dělaly. Zobrazuje krásu řemesla a možná někoho mladého to i chytne za srdce.”
K vidění byla i výroba tradičních březových metel. Základ tvoří svazek krátkého proutí svázaný pomocí lana a desky.
JOSEF GOLÁŇ, výrobce březových metel
“Potom k těm krátkým svazkům přidám dlouhé pruty a opět je pomocí toho lana svážu. A pak vlastně celou metlu pomocí toho lana na různých místech dotahuju, aby pevně držela a proutí při zametání nevypadávalo.”
Přestože dnes březové metly slouží lidem spíše jako dekorace, své praktické využití stále nacházejí v hospodářstvích. Do chodu byly také uvedeny benzínové stroje a lokomobila z muzejních depozitářů a k novinkám patřila například ukázka tavby železa.
JINDŘICH ONDRUŠ, generální ředitel, Národní muzeum v přírodě
“My vlastně předvádíme ve všech těch řemeslech zpracování železa, ale ne že zapomínáme, ale ještě nikdy jsme neukázali, jak se železo vyrábí. Tak tady postaví hliněnou pec a dnes vytaví několik kilogramů železa.”
Velkým lákadlem byla také ukázka práce podkováře, který během dne postupně okoval v prostorách fojtského dvora dva muzejní koně.
FRANTIŠEK JOCHEC, podkovář
“Nejdřív se odstraní stará podkova, musí se to vystrouhat, musí se to připravit, upravit podkova nová, nahřeje se, připálí se, přibije. Každý kůň má jinou nohu a jeden kůň má každou jinou nohu třeba. Takže je to jako s těma botama. Je tam různá délka, velikost. Musí se to upravit tak, aby ten koník se cítil pohodlně.”
Na akci nechyběl bohatý doprovodný program, dílničky a soutěže zaměřené na šikovnost a zručnost a kromě zážitků si návštěvníci mohli domů odnést také dřevěnou destičku s logem akce.
