Skanzen po roce opět vystavil unikátní Boží hrob

V prostorách kostela sv. Anny v areálu Dřevěného městečka byl instalován restaurovaný transparentní mozaikový Boží hrob z Nového Hrozenkova.

Boží hrob pochází z dílny olomouckého mistra sklenáře Eduarda Zbitka z 2. poloviny 19. století. Foto: archiv VMP

Unikátní mozaikový Boží hrob z Nového Hrozenkova si mohou zájemci prohlédnout až do 15. května ve Valašském muzeu v přírodě. Unikát olomoucké sklenářské dílny rodiny Zbitků z 2. poloviny 19. století je vystaven v prostorách kostela sv. Anny.

„Jedná se o mistrovskou práci rodinné dílny specializující se po několik desetiletí na výrobu mobilních oltářů, božích hrobů a lurdských jeskyní,“ přiblížil ředitel Valašského muzea v přírodě Jindřich Ondruš.

Podle něj dílna navazovala pravděpodobně na činnost sklenáře Antonína Zbitka, realizátora mnohých vitráží, lustrů a podobně zejména v moravských a slezských chrámových prostorech. Při svých realizacích dílna využívala skleněného materiálu z produkce Jabloneckých skláren.

„Zbitkovy Boží hroby svým charakterem pozoruhodně propojují liturgii a prvky lidové zbožnosti,” upozornil Jindřich Ondruš.

Boží hrob pochází z dílny olomouckého mistra sklenáře Eduarda Zbitka z 2. poloviny 19. století. Foto: archiv VMP
Boží hrob pochází z dílny olomouckého mistra sklenáře Eduarda Zbitka z 2. poloviny 19. století. Foto: archiv VMP

Ačkoliv se odhaduje, že dílna mezi léty 1846 – 1914 vyprodukovala okolo tisícovky Božích hrobů, které se prostřednictvím železnice dostaly do celé katolické Evropy i zámoří, do dnešních dnů se jich podařilo identifikovat okolo desítky kusů. Převážně na území bývalého Rakousko-Uherska. V České republice se několik menších dochovalo v českobudějovické diecézi, jeden z rozměrnějších je známý z kostela svatého Mořice v Olomouci.

Do sbírek Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm darovala Zbitkův Boží hrob v roce 2005 Římskoka¬tolická farnost v Novém Hrozenkově. V inventáři fary se první záznamy o něm objevují už před rokem 1873. V kostele se pak využíval až do poloviny 90. let dvacátého století.

„Teprve při muzejní dokumentaci se ho kurátorům Valašského muzea v přírodě podařilo ztotožnit s produkcí zmiňované Zbitkovy olomoucké dílny,” vysvětlila mluvčí skanzenu Pavlína Polášková.

V letech 2013 a 2014 následoval podrobný archivní a terénní průzkum a rozsáhlý restaurátorský a konzervační zásah, na němž se podílel Ateliér restaurování a konzervace uměleckých děl na papíru a souvisejících materiálech Fakulty restaurování Univerzity Pardubice v Litomyšli a Oddělení péče o sbírky Valašského muzea v přírodě. Repliky scházejících skleněných kamenů vyrobil pan Ondřej Zajíc z dílny broušení a rytí kamenů ze Střední umělecko-průmyslové školy a Vyšší odborné školy v Turnově. Celkové náklady na toto restaurování se vyšplhaly na 110 tisíc korun.

Dílo bylo poprvé veřejnosti představeno přesně před rokem.

Komentáře

NAPIŠTE KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here