Žáci ZUŠ vyprodali frenštátské kino. Úspěch sklidila Poláčkova klasika Bylo nás pět
Frenštátské kino po čase opět patřilo mladým divadelníkům. Literárně-dramatický obor místní základní umělecké školy tam vůbec poprvé na velkém jevišti uvedl své absolventské představení. Čtrnáct žáků si pro tuto premiéru připravilo adaptaci oblíbené knihy Karla Poláčka Bylo nás pět. Zkoušení zabralo zhruba půl roku. Odměnou byl vyprodaný sál a díky velkému ohlasu diváků se plánuje i repríza.
Na jeviště frenštátského kina se postavili žáci základní umělecké školy. Místo komorního prostředí menších sálů, na které byli dosud zvyklí, museli tentokrát svým projevem a pohybem obsáhnout reálný divadelní prostor. Režisér a pedagog Martin Trubač navíc stál před úkolem, jak do inscenace smysluplně zapojit pestrou skupinu různě zkušených herců.
MARTIN TRUBAČ, režisér a pedagog
„Za celou tu éru, co existuje literárně-dramatický obor, máme nejvíce členů, čtrnáct. Část z nich je u nás od samotného založení, část jsou úplní nováčci. Najít kus, kde by si mohl každý zahrát a uplatnit to, co se naučil, je někdy trošku oříšek.“
Volba nakonec padla na příběh o Petru Bajzovi a jeho kamarádech. Přestože nejmladší generace herců slavné seriálové zpracování už většinou nezná, archaickou češtinu si osvojila velmi rychle. Šimon Rozbroj se jako představitel hlavní role musel vyrovnat nejen s obsáhlým textem, ale i s častými změnami nálad své postavy.
ŠIMON ROZBROJ, představitel Petra Bajzy
„Toho textu je tam poměrně hodně. Hlavně ten Petr není postava, která by měla pořád stejnou náladu a mluvu. Prožívá různé emoce, jako vztek, radost nebo smutek. Zformulovat to do jedné postavy bylo docela náročné.“
Inscenace byla současně absolventským představením Ráchel Lipkové. Ta se s oborem loučí po šesti letech. Během premiéry ztvárnila rovnou tři postavy – krotitelku, šermířku a francouzskou guvernantku.
RÁCHEL LIPKOVÁ, absolventka literárně-dramatického oboru ZUŠ Frenštát p. R.
„Měla jsem ztvárnit Francouzku, takže jsem se snažila sledovat ve videích jejich mluvu a nějak si to napodobit. Myslím, že mi to docela sedlo. Těch šest let není krátká doba a vytvořili jsme si mezi sebou rodinné vztahy. Bude mi to hodně chybět.“
Samotný přesun do kinosálu vyžadoval oproti minulým rokům také mnohem propracovanější scénografii, aby se děj a mladí herci v prostoru neztratili. Nové zkušenosti s kulisami a celkovou výpravou mladí divadelníci ale zúročili. Tradiční jarní termín premiéry se letos kvůli maturitám mírně posunul na duben. Na další divadelní představení se diváci podle režiséra mohou těšit opět zhruba za rok.
