Běh rodným krajem Emila Zátopka přivedl do Rožnova stovky běžců
V den, kdy by slavný olympijský závodník Emil Zátopek slavil své narozeniny, se v jeho rodném kraji opět běželo na jeho počest. Trasa spojila Kopřivnici, kde se narodil, s Rožnovem pod Radhoštěm, kde je pohřben. Na start se tentokrát postavilo 260 závodníků a závodnic a opět nechyběly štafety ani dětské běhy.
Běh rodným krajem Emila Zátopka má za sebou svůj už čtyřiadvacátý ročník. Běželo se v sobotu 19. září, tedy přesně v den výročí narození slavného vytrvalce. Jako každý rok nechyběly dětské běhy, které se odehrávaly v rožnovském Dřevěném městečku a jeho okolí.
TOMÁŠ MIKULENKA, pořadatel, SVČ Rožnov p. R.
„Letos na doprovodných dětských bězích jsme měli zhruba 67 přihlášených předem a nakonec se dost dětí dohlásilo až na místě a myslím, že jich je tak 140 až 150 nakonec, což je proti jiným ročníkům je hodně.“
Nejmenší závodníci do pěti let běželi trať dlouhou sto padesát metrů. Starší kategorie musely zvládnout od tří set do osmi set metrů. Na start se postavily děti z blízkého okolí i ze vzdálenějších koutů republiky.
ŠIMON CUPÁK, 1. místo v nejstarší kategorii, Spartak Vrchlabí
„Tak mně se běželo skvěle, bylo to tady rovinatý, pohodička a mám tady velkou část rodiny, takže jsme přijeli na návštěvu. Měl jsem chuť se proběhnout, takže jsem šel do toho naplno prostě.“
Velkou část medailí posbírali mladí sportovci z Hutiska-Solance.
TEREZA POSPĚCHOVÁ, vítězka nejmladší kategorie, ZŠ Hutisko-Solanec
„Nás sem přihlásila škola a běželo se mi celkem dobře, nebylo to nijak náročné. My máme i závody v biatlonu, takže toto je takové malé, ale jsem za to ráda.”
Hlavní závod vede z Kopřivnice, Zátopkova rodiště, do Rožnova pod Radhoštěm, kde je olympijský vítěz pohřben mezi dalšími osobnostmi ve Valašském Slavíně. Jeho památku si nezapomněli připomenout čeští olympionici ani zástupci obou měst.
PAVEL BENC, olympijský medailista a předseda Českého klubu olympioniků
“Jak je taková jasná poučka, že bez minulosti není budoucnosti, tak to asi platí tedy dvojnásob, protože i ten sport má své problémy a ukazovat legendy sportu, ať to byla paní Zátopková nebo Emil Zátopek, je hrozně důležitý. A druhý takový podtext, který si říkám, je pro ty sportovce, ty vrcholové nebo ty příchozí, tak běžet v místech, kde trénoval ten samotný Emil, je v podstatě povznášející a myslím, že těm sportovcům to může dávat křídla.”
Na trať dlouhou přes dvaadvacet kilometrů se letos vydalo dvě stě šedesát závodníků a závodnic a k tomu jednatřicet dvoučlenných štafet. Z vítězství se nakonec radoval Adam Szymanik, který doběhl za necelou hodinu a dvacet minut.
ADAM SZYMANIK, vítěz hlavního závodu
„Tak těch prvních 10 kiláčků to bylo tak relativně po slunku, ale ještě foukal celkem protivítr. A byl jsem tam sám, takže to bylo docela těžké. A ještě se mi neběželo úplně nejlíp, takže stačilo to na vítězství, ale nebylo to úplně pocitově nejlepší. Chtěl jsem zopakovat to vítězství, co se mi tady povedlo v tom roce 21 nebo kdy to bylo. A jsem za to jako rád, že se to povedlo konečně. Jsem tady byl jednou druhý. Pak vlastně nějaké čtvrté, páté místo, takže jsem rád za to, že se to povedlo.“
Nejlepší ženou byla frenštátská běžkyně Laura Natálie Mynářová. Do cíle doběhla za necelou hodinu a půl a v celkovém pořadí jí patřilo šesté místo. Mezi štafetami zvítězila novojičínská dvojice Tereza a Tomáš Valentíkovi.
