Sto let v srdci Frenštátu. Rodačka Mahulena Parmová oslavila vzácné jubileum

Frenštát pod Radhoštěm má vzácnou jubilantku. Sto let oslavila rodačka a patriotka Mahulena Parmová, jejíž rodina je se životem města spjatá už po generace. Blízcí pro ni připravili komorní oslavu v kruhu nejužší rodiny.

Mahuleně Parmové přišlo k významnému jubileu pogratulovat na pětadvacet lidí, převážně nejbližší příbuzní. K narozeninám dostala dva dorty, na jednom z nich hořely svíčky ve tvaru číslovky sto, a ty si s úsměvem sfoukla.

MAHULENA PARMOVÁ, jubilantka
„Dobrou náladu mám, protože jste se tu sešli všichni, které mám ráda, a hlavně moje rodina. Já mám velkou rodinu. Jsem Frenštátěnka, byla jsem Parmová z domu a vzala jsem si Parmu, takže jsem Parmová na dvakrát.“

Kořeny rodiny sahají hluboko do frenštátské historie. Dědeček Edvard Parma i otec Božetěch Parma byli ve městě advokáty a aktivně se zapojovali do veřejného života, mimo jiné v Pohorské jednotě Radhošť.

MAHULENA PARMOVÁ, jubilantka
„Jsem hrdá na svoji rodinu, protože každý z nich něco udělal. Dědeček i tatínek byli v Pohorské jednotě, oni pro to žili. Když se stavěl nový Javorník, tatínek tam všechno zařizoval.“

Klidné dětství jí přerušila druhá světová válka. Otce zatklo gestapo a paní Parmová ho už nikdy neviděla, protože zemřel v koncentračním táboře.

MAHULENA PARMOVÁ, jubilantka
„Měla jsem krásné dětství, opravdu krásné, až do té doby, než přišel Hitler. To se pak všechno strašně změnilo, aspoň u nás.“

Oslavu příbuzní záměrně pojali komorně. Přesto na ni dorazila i řada zástupců spolků, se kterými je rodina spjatá po generace.

ALENA HRADILOVÁ, vnučka Mahuleny Parmové
„Připravili jsme setkání s nejbližší rodinou, protože už není schopná nějaké velké akce. Nechtěli jsme nic pompézního, mělo to být klidné a rodinné. Ale sami se nám hlásili gratulanti, třeba z Pohorské jednoty Radhošť, od dobrovolných hasičů nebo z antifašistického spolku – babička byla celý život aktivní občanka.“

Podle vnučky je paní Parmová celoživotní inspirací. Navzdory těžkému osudu, kdy v patnácti letech přišla o otce a později sama vychovávala dvě děti, si uchovala optimismus a úsměv.

ALENA HRADILOVÁ, vnučka Mahuleny Parmové
„Babička pro mě znamená inspiraci. Neměla lehký život – v patnácti jí zavřeli tatínka, který zemřel v koncentračním táboře, a pak zůstala na dlouhé roky sama. Sama vychovala dvě děti. Přesto byla vždycky optimistická a usměvavá, a když jsme něco potřebovali, vždycky nám pomohla.“

Sama Mahulena Parmová v den svých stých narozenin vzkázala Frenštátu, ať drží pospolu. Přeje mu, aby v něm lidé žili v úctě k sobě navzájem a neubližovali si vzájemnými spory.